EXPRESIVNĚ-TERAPEUTICKÉ PŘÍSTUPY PRO INKLUZI JEDINCŮ
S MENTÁNÍM POSTIŽENÍM 

Anotace příspěvku:

Mentální postižení je významným faktorem, který ovlivňuje kognitivní, řečové, pohybové a sociální schopnosti jednotlivce. Tento stav má hluboký dopad nejen na každodenní život lidí s postižením, ale také na jejich rodiny a širší sociální okolí. Mezi hlavní výzvy patří především proces socializace, který u těchto osob probíhá odlišným způsobem a vyžaduje individuální přístup a systematickou podporu. Z tohoto důvodu se sociální služby zaměřují na rozvoj samostatnosti klientů a jejich integraci do společnosti prostřednictvím různých intervenčních metod. (Bazalová 2006) Tato studie se zabývá otázkou mentálního postižení, jeho definicí, důsledky a specifiky procesu socializace a integrace osob s postižením do společnosti. Zvláštní pozornost je věnována roli sociálních služeb a pobytových zařízení při podpoře samostatnosti těchto lidí. Hlavním předmětem výzkumu jsou expresivní terapie, zejména dramaterapie – teatroterapie, které se ukazují jako účinné nástroje pro rozvoj osobnosti a zlepšení kvality života osob s mentálním postižením. (Valenta, Michalík, 2012) Empirická část studie je založena na kvalitativním výzkumu realizovaném v Domově Jitka ve Vsetíně. Zde byla vytvořena celoroční podpůrná skupina zaměřená na rozvoj sociálních dovedností klientů prostřednictvím expresivně terapeutických intervencí, zejména teatroterapie. Klienti v rámci této skupiny nacvičili divadelní představení, které následně prezentovali širší veřejnosti. Toto divadlo bylo pojato jako benefiční akce, jejímž cílem bylo propojit dva světy – dospělé osoby s mentálním postižením a širší veřejnost. Výzkum se zaměřuje na analýzu individuálních změn u klientů s behaviorálními obtížemi a sleduje jejich pokroky v oblastech komunikace, socializace a spolupráce. Pro získání validních dat byla využita metodologická triangulace, která zahrnovala polostrukturované rozhovory, participativní pozorování, analýzu audiovizuálního materiálu a kazuistiky. Intervence probíhaly v rámci podpůrné Skupiny, která umožnila klientům interakci nejen s personálem, ale i s dobrovolníky, širší veřejností a klienty jiných zařízení. Klienti rozvíjeli sociální dovednosti, i kreativitu, a nakonec veřejně prezentovali výsledky své práce. Díky různorodým kontaktům překonávali bariéry svého postižení a učili se novým formám komunikace. Každé zařízení má svou dynamiku své osobité klienty. Na základě daného výzkumu jsem mohla vidět, že nácvik a následné předvedené vystoupení opravdu fungovalo jak ze strany klientů, pracovníků, přátel domečku, dobrovolníků a v neposlední řadě u širší veřejnosti. Začátek celého procesu byl ale náročný, původní koncepce uměleckého výstupu byla zamýšlena jiným směrem. Začátek podpůrné skupiny fungoval na principu pokus omyl. Techniky, které jsem pro klienty měla nachystané a myslela jsem si, že půdou fungovat se minuli účinkem naopak techniky, které jsem zamýšlela doplňkově se klientům velice líbili a rozpracovali jsme je více až vzešel pravidelný nácvik divadelního představení a samotné vystoupení. (Muller,005) Z výpovědi rodičů klientů a samotných pracovníků, vyplívá že by rádi klientům nabízeli nebo naopak měli možnost čerpat možnosti obdobných podpůrných programů. Problém se ale vyskytuje v oblasti financování samotných sociálních zařízeních, samotných podpůrných programů a v neposlední řadě možnost terapeuty – lidí kteří by měli vhodné vzdělání a vědomosti k poskytovaní takových služeb. Celkově leze ale konstatovat, že takové programy jsou vítaný jak ze strany klientů jejich rodin i pracovníků daných sociálních služeb v neposlední řadě i samotné širší veřejnosti, která vnímala benefiční akci velmi pozitivně. Co je ale důležité mít na paměti, každá skupina je jiná, každý klient má jiné potřeby a každé sociální zařízení jiné možnosti. Zájem o podpůrné programy je ale jednoznačný jak za strany klientů, jejich pečovatelů – rodiny tak za strany samotných zaměstnanců. Výsledky tohoto výzkumu potvrzují, že expresivně terapeutické intervence, konkrétně pak teatroterapie, mohou významně přispět k rozvoji sociálních, komunikačních a emočních dovedností osob s mentálním postižením. Analýza dat získaných prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů, participativního pozorování a analýzy audiovizuálního materiálu ukázala, že podpůrná skupina měla jasně pozitivní dopad na klienty Domova Jitka. Pracovníci zařízení reflektovali významný přínos této intervence, a to jak v oblasti individuálního rozvoje klientů, tak v rámci celkového zlepšení atmosféry v domově. U vybraných klientů byly patrné pozitivní změny zejména v oblasti chování, socializace, komunikace a spolupráce, čímž byl naplněn hlavní cíl výzkumu. Výsledky rovněž ukázaly, že expresivní terapie může fungovat jako efektivní nástroj pro podporu integrace a zlepšení kvality života osob s mentálním postižením. Výsledky výzkumu naznačují, že expresivní terapie, zejména v kontextu sociálních služeb, mohou pozitivně ovlivnit chování a rozvoj sociálních dovedností u osob s mentálním postižením. Tato studie tak přispívá k odborné diskusi o efektivitě expresivních terapeutických přístupů v péči o tuto cílovou skupinu.